Přechod části Vysokých Tater
Letos jsem se opět vydal do Tater, ale tentokrát pouze s nejstarším synem (16 let) a jedním kamarádem. Měli jsme za cíl přejít jejich část a nocovat na horských turistických chatách (na co jsem samozřejmě holky nenalákal).Tento náš výlet jsem měl již delší dobu promyšlený, nocování na horských chatách zamluvené s dostatečným předstihem, taktéž koupené jízdenky na noční vlak tam i zpět.
Vyrazili jsme z Pardubic ve čtvrtek nočním vlakem a nad pátečním ránem jsme dorazili do Popradu. Počkali jsme si necelou hodinku na autobus, kterým jsme přejeli do vesnice Ždiar. Odsud jsme vyrazili po červené turistické značce k Monkově dolině. Už po pár metrech jsme se divili rozbouřené říčce Biela. Jelikož den předtím pršelo, nevěnovali jsme tomu větší pozornost. Po necelém kilometru jsme potkali paní, která nám sdělila, že Monkova dolina je uzavřena, že tam den předtím došlo k tragédii, při níž zahynuli a byli zraněni turisté. Urychleně jsem vyhledal na netu informace, abych zjistil situaci a mohl naplánovat alternativní trasu (více o tragédii https://www.horydoly.cz/tragedie/dve-zeny-zabilo-bahno-v-belianskych-tatrach.html). Náhradní trasa začínala o pár kilometrů dále, v Tatranské Javorině. Naštěstí jsme stihli autobus, který nás přiblížil.
Nakonec tedy vycházíme z Tatranské Javoriny po modré/zelené na rozcestí Pod Muráňom a odsud začínáme pomalu, ale jistě stoupat po modré směrem ke Kopskému sedlu. Z něj jsme přešli na Predné Kopské sedlo a pomalu sestoupali k Veľkému Bielemu plesu. Tady jsme doplnili energii, chvilku poseděli a obdivovali krásy přírody. Pokračujeme po červené - Tatranská Magistrála. Kolem Trojrohého plesa dojdeme klidným tempem až na Chatu při Zelenom plese, kde mám domluvený první nocleh. Na Zeleném plese jsme byli celkem brzy, jelikož cesty z Javoriny byla jednodušší, než původně plánovaná ze Ždiaru. Ale nakonec to bylo dobře, protože za necelou hodinu se spustil déšť, který byl střídavě až do večera.
Nocleh jsem měl objednaný vč. večeře a snídaně. Toho určitě nelituji, je to lepší, než tahat další zátěž na zádech, stačilo na startu nést navíc 9 kg v čistých vodách.
Po vydatné sobotní snídani jsme se vydali na pochod - dnes už to bude trochu složitější. Pokračujeme po Tatranské Magistrále a čeká nás přechod přes Sedlo pod Velko Svišťovkou. Výstup je místy jištěn řetězy a určitě cestu doporučuji s dětmi staršími 10 let. Ze Sedla se jdeme samozřejmě podívat i na Velkou Svišťovku. Pokračujeme dále na Skalnaté Pleso. Zde mám již měsíc koupené lístky na lanovku na Lomnický štít (počtvrté v Tatrách a konečně tam budu). Naštěstí jsme nahoru vyjeli za krásného počasí, kdy se nám naskytnul úžasný výhled na všechny strany. Na Lomničáku máte na koukání cca 50 minut, než Vás zase naženou do kabinky směrem dolů.
Pokračujeme po červené k Rázcestí při Zamkovského chatě. U Zamkovského chaty dáme krátkou svačinku a psychicky a fyzicky se připravujeme na pozvolný výstup po zelené k Téryho chatě, kde je zamluvený další nocleh a k tomu zase "polopenze".
V neděli se probouzíme do uplakaného rána a i ateisté se modlí, aby se počasí umoudřilo. Čeká nás totiž poslední, ale fyzicky nejnáročnější den (to jsme ale ráno ještě nevěděli). Se snídaní dnes nespěcháme, venku stále leje. Kolem čtvrt na devět už to vypadá, že je po dešti a rozhodneme se vyjít. Po žluté se vydáváme na Priečné sedlo. Výstup je jištěný řetězy. Z této strany je i jednosměrná feratová cesta. Cesta nahoru je díky řetězům relativně bez problémů, dolů jsou samozřejmě také řetězy a stupačky, ale člověk si musí dávat pořád pozor kam šlape. Po "přelezení" sedla jdeme dále ke Zbojnické chatě, kde doplníme energii a připravíme se na další přechod.
Čeká nás sedlo Prielom. Stoupáme po modré, držíme se řetězů a víme (teda alespoň já), že tento poslední přechod je fakticky nejnáročnější. Cesta nahoru je ještě dobrá, ale dolů je to vážně kruté. Stupačky jsou po deštích vlhké, řetězy kloužou v rukou a kameny se hýbou pod nohama. Nakonec jsme vše zvládli ve zdraví a úspěšně jsme došli k rozcestí Zamrznutý kotol. Ještě naposled jsme vystoupali. A to po zelené na Poľský hrebeň. Kolem nás se pořád motalo takové bouřkové počasí, ale naštěstí se nám vše vyhnulo a byli jsme stále sušší.
Nyní už to bylo po zelené jen z kopce. Přes Sliezsky dom jsme došli až k rozcestí Velická poľana. Tady jsme odbočili na žlutou a mírným klesáním sestoupali do Starého Smokovce. Tady jsme to po roce poznali, tak jsme povečeřeli v místní restauraci a poté se přemístili na nádraží. Vláčkem jsme dojeli zpátky do Popradu, kde jsme si počkali na noční spoj zpátky do Čech.
Letos jsme si to moc užili a já se těším, až budu mít čas a naplánuji na příští rok pokračování. Přece jen tohle byla jen půlka Tater.
