Národní park České Švýcarsko s dětmi
Tentokrát jsme s rodinou zavítali do další části republiky, kterou ještě neznáme. Rozhodli jsme se poznat Národní park České Švýcarsko.
Cesta od nás, z Východních Čech je přes Prahu a Ústí nad Labem, takže první zastávkou na naší cestě byla zřícenina gotického hradu Střekov. Neplacené parkoviště je přímo pod hradem. Prohlídkový okruh si můžete projít sami nebo s průvodcem. My jsme zvolili samostatnou prohlídku a dostali jsme základní text, ze kterého jsme se dozgvěděli nejdůležitější informace. Hrad se nám velmi líbil.
Další zastávku jsme udělali na Vyhlídce Belveder. Odsud je výhled na Kaňon Labe - největší pískovcový kaňon v Evropě. Parkoviště pro pár aut je podle map napůl placené, napůl zdarma - po nás nikdo nic nechtěl.
Jako poslední jsme při cestě navštívili Vyhlídkovou věž Růženka. Jedná se o moderní "rozhlednu" z roku 2018. Cesta k ní od parkoviště (zatím zdarma, ale již bylo nachystáno na zpoplatnění) je nenáročným terénem. Vstup do věže je volný. Zaujala nás svou architekturou.
Navačer jsme si ještě prošli Hřensko - bylo by to hezké město, nebýt všude přítomných trhovců :( Nad Hřenskem stojí za návštěvu Honrí Janovská vyhlídka. Dojdete k ní z města po zelené, kolem starého hřbitova.
Druhý den jsme navštívili Pravčickou bránu. Z Hřenska jsme popojeli 3 zastávky autobusem, abychom byli blíže k začátku trasy. Po červené cesta zabere necelou hodinku. Přišli jsme přesně na "otevíračku" a jsme za to moc rádi. Ještě nebylo tolik turistů. Na zpáteční cestě jsme potkali davy, které se k bráně blížili. U Prvčické brány je to moc hezké, udržované, tak není divu, že na tuto přírodní památku vybírají vstupné. Zpáteční cesta je po stejné cestě (po požárech je hodně míst stále nepřístupných). Zpátky jsme šli pěšky až k ubytování.
Odpoledne jsme se rozhodli navštívit zámek Děčín. Prohlídka s průvodcem zabrala 50 minut. Prošli jsme celkem kus zámku, dozvěděli se zajímavosti z historie. Kolem zámky probíhajú různé úpravy, takže ji vidět že je o něj hezky postaráno.
Přímo v Hřensku se nachází známá Edmundova soutěska. Jelikož je ale "profláklá" mezi lidmi, je o ni docela zájem. My jsme se raději rozhodli jít do Divovké soutěsky, která je jen o "pár" metrů dále, na stejné říčce a o turistu tady skoro nezavadíte. Cesta k soutěsce od parkoviště v obci Mezná je celou dobu z celkem prudkého kopce (a co teprve cesta zpátky). Soutěskou Vás za drobný poplatek sveze převozník na lodi, poví něco o historii a skalních útvarech podél řeky. Je to moc krásný zážitek, hlavně pro děti.
Dalším cílem je zřícenina Dolského mlýna nedaleko obce Vysoká Lípa. Cesta po modré je opět z kopce a nazpět do kopce. Mlýn a jeho okolí jsme chtěli navštívit, protože se zde natáčely záběry do českých pohádek. Poblíž se také nachází linie lehkého opevnění - ŘOPíků.
Když už jsme se vydalí tímto směrem, ještě jsme navštívíli pozůstatky skalního hradu Šaunštejn a za ním se dále vydali k Malé Pravčické bráně. Skalní hrádek je moc hezký, nedávno byly vybudovány žebříky, aby se zjednodušil přístup i méně zdatným turistům. Malá Pravčická brána stojí také za zhlédnutí.
Poslední den jsme nejdříve navštívili Tiské stěny. A toho vážně nelituje. My, co jsme zvyklí na Adršpašsko-Teplické a Prachovské skály, jsme byli naprosto překvapeni, že i jinde se nachází krásná skalní města. Ve stěnách se nachází malý a velký okruh. My jsme si prošli oba dva. Je důležité si hlavně v infocentru vzít mapičku, kde je popis všech skalních masivů. Ze skal je krásný rozhled do okolí.
Naší poslední zastávkou na cestě je Národní přírodní památka Panská skála (Čertovy varhany). Opět chtěli vidět hlavně děti, protože zde byly natáčeny pohádky. Zaujala však i mě ( a to už v pohádce Hodinářův učeň). Já jsem fascinován, jak to mohli vzniknout. Sice to tam je popsané na infotabuli, ale nějak si to člověk neumí představit, že něco takového příroda vytvořila.
A to je z naší další krátké dovolené vše.
