Julské Alpy s dětmi
Po roce opět letní dovolená, kterou jsme se rozhodli strávit aktivně. Tentokrát jsme se vydali do Slovinska, kde jsme navštívili Julské Alpy.
Z našeho bydliště ve Východních Čechách je to do Julských Alp celkem kousek. Cesta nám v noci trvala cca 7 hodin. Ubytováni jsme byli v Kranjské Goře. Výběr apartmánu jsem nechal jako vždy na manželce a musím uznat a pochválit, že měla šťastnou ruku.
Z Čech jsem vyjížděli s předběžným plánem, co bychom chtěli vidět. Většinu jsme nakonec zvládli a proto se s vámi chceme o cíle našich cest podělit a třeba Vám přinést inspiraci pro Vaši dovolenou.
Co jsme navštívili a můžeme doporučit:
Jedná se o malou přírodní rezervaci poblíž městečka Kranjska Gora. Nejlákavějším místo v této rezervaci je smaragdově modré jezírko, které obklopují dřevěné můstky a pramení zde řeka Sava Dolinka. U jezírka se nachází vyhlídková věž s naučnou tabulí.
Dvě krásná jezera, která se nachází na Italské straně Julských Alp pod severní stěnou hory Mangart. Jezera jsou ledovcového původu. Procházka kolem obou jezer Vám zabere necelou hodinku času. Můžete se kochat hladinou, která hraje odstíny zelené a modré – to díky krasovému podloží a slunečním paprskům. Pro romantické chvíle si můžete u spodního jezera zapůjčit loďku nebo si udělat na břehu piknik.
Toto údolí je nejvíce proslulé skokanskými můstky – nachází se zde druhý největší na světě. Na tento můstek si můžete mimo skokanskou sezónu vylézt a kochat se nádhernými výhledy. V údolí se nachází muzeum, kde si můžete prohlédnout fotografie všech, kdo zde od roku 1934 vytvořili rekord ve skocích na lyžích. Je zde samozřejmě i Jiří Raška a Jaroslav Sakala.
Po přejezdu sedla Vršič můžete odbočit k chatě Koča pri Izviru Soče. Odsud je cesta k prameni nenáročná, není však určitě vhodná pro kočárky a psy. Poslední úsek cesty je jištěný zábradlím z ocelového lana, kterého je potřeba se přidržovat. Naše 9letá dcera to zvládla bez problémů.
Nejkrásnější část koryt se nachází cca v polovině cesty s Trenty do Bovce. Při cestě najdete různá parkoviště. V hlavní se zóně je celkem problém zaparkovat, ale nakonec se nám to podařilo. Procházka kolem řeky je cca na hodinu. Určitě doporučujeme udělat si na břehu řeky piknik nebo sebou vzít plavky a v létě se vykoupat ve studené vodě.
K vodopádům Martuljek jsme se vydali pěšky z našeho ubytování v Kranjské Goře. Cesta je nenáročná, až k obci Gozd Martuljek vede po cyklostezce a zde odbočuje na lesní cestu. Kousek za odbočením se nachází skanzen Oglarske Kope – ukázka výroby dřevěného uhlí, která zde probíhala až do 50.let 20.století. Dále lesem po „červené“. Cesta je místy jištěná lany. Na mapách psáno jako ferrata náročnost A. Nejdříve dojdeme ke spodnímu vodopádu. Je dlouhý cca 30m a v rokli překonává skálu mezi stromy. K hornímu vodopádu vede cesta další cca hodiny. Ale stojí to za to. Posledních pár metrů je náročnějších a je potřeba koukat se, kam člověk šlápne a čeho se drží. Touto cestou dojdeme pod vodopád. Ti odvážnější se mohou podívat k vodopádu blíže, je však potřeba překonat cca 15 výškových metrů na jištěné trase (určitě nedoporučuji pro děti, sestup je celkem náročný).
Jezero leží na severozápadě Slovinska poblíž městečka Bled. Jezero je ledovcového původu. Zajímavostí je ostrov nacházející se v půlce jezera. Na ostrově je vystavěn poutní kostel Panny Marie. Na ostrov se můžete dostat na loďce (v půjčovně za cca €25 na hodinu) nebo s „převozníkem“, kterých je kolem jezera celkem dost (cenu jsem nezjišťoval, nikde nebyla napsaná). Procházka kolem jezera je dlouhá cca 5 km a dá se klidným tempem s malým piknikem zvládnout za necelé dvě hodiny. Nad jezerem se tyčí Blejski hrad. U něj se nachází parkoviště za €3/hod. Byli jsme u něj celkem brzy ráno, takže nebyl problém zaparkovat. Tato cena za parkoviště je v této lokalitě naprosto normální. Vstupné na hrad je zpoplatněné, bez vstupenky se nedostanete ani na nádvoří.
Asi nejkrásnější část naší dovolené. Zaparkovali jsme na parkovišti na konci obce Mojstrana. Cena za parkování je €0,8/hod (velmi přívětivá cena). Dá se vjet i dále na zpoplatněnou cestu za €4. V rámci ochrany přírody však této možnosti nevyužíváme a raději jdeme po svých. Začátek cesty je po asfaltu, ale po pár metrech se dá vejít na lesní pěšinu, která asfaltovou cestu „kopíruje“. U chaty Koča pri Peričniku začíná cesta stoupat k vodopádům. Nejdříve dojdete ke spodnímu, který je vysoký 52 metrů a je zajímavý tím, že za ním projdete a kolem sebe cítíte tu sílu vody. Pro nás to byl nezapomenutelný zážitek. Cesta pokračuje dalšími cca 150 „schody“ k hornímu vodopádu. Ten je vysoký pouhých 26 metrů, ale také je moc krásný. Odvážnější mohou jít také blíže a v horkých dnech se vodou nechat osvěžit. Cesta od vodopádu zpět na parkoviště je stejná.
Vstup do této soutěsky je zpoplatněný (od 15let €15, děti 6-15 €5). Vstupenku je potřeba koupit předem přes web nebo na parkovišti. U vstupu do parku již není pokladna. Ke vstupu Vás přiveze zdarma od parkoviště autobus. Více informací o návštěvě naleznete na oficiálních stránkách soutěsky. U vstupu dostanete ochranou čepičku na hlavu (z hygienických důvodů) a přilbu. Soutěska je celkem známá, takže nemá o návštěvníky nouze. Mají to však krásně vyřešené, pouští pouze v dané časové sloty, na které máte zakoupený vstup. Soutěska je nejkrásnější v první třetině. To je zde nejvíce vodopádů a divočejší řeka. Druhé dvě třetiny je voda klidnější. Celá soutěska měří 1600 metrů, místy je hluboká až 250 m. Projdete ji po dřevěných chodníčcích. Na konci odevzdáte přilbu a zpátky ke vstupu se můžete vydat jednou ze dvou nabízených cest lesem. My vzhledem k únavě nejmladšího člena zvolili kratší cestu. Od vstupu Vás zpět na parkoviště odveze autobus.
Po cestě přes Vršič se můžete zastavit u ruské kaple. Ta zde byla postavena ruskými válečnými zajatci při jejich nuceném nasazení v průběhu první světové války.
Na vrchol jsme si pouze „odskočili“ při přejezdu sedla Vršiče. Z parkoviště je to tak 25 minutek svižnou chůzí do kopce a ty výhledy za to stojí.
Jsou to dvě vzájemná propojená, uměle vytvořená Jezera, nacházející se nedaleko města Kranjska Gora při cestě k průsmyku Vršič. Voda v nich je poněkud ledová, takže do něj vlezou jen opravdoví otužilci.
A to je z naší letošní cesty po Slovinsku vše. My už ale víme, že se sem zase vrátíme, abychom prozkoumali další krásy. Je jich tady vážně hodně. Přejeme příjemné cestování.
