Toulovcovy Maštale s dětmi
Konečně se udělalo hezké počasí a tak jsme sobotní den nechtěli strávit povalováním na zahradě. Jelikož se dětem nikdy nechce přejíždet autem moc daleko, musel jsem plánovat výlet v "blízkém" okolí, které máme ještě neprobádané. Páteční večer jsem tedy udělal rychlý plán. Omezeni věkovým rozptylem dětí (nejstarší skoro 15, nejmladší 6), jsem nucen vybírat nenáročnou, kratší trasu.
"Výšlap" jsme začali na značeném parkovišti, nedaleko obce Budislav. (Přesná lokace zde) Jelikož jsme zde byli asi ještě mimo hlavní turistickou sezónu, byla na parkovištíi v 11 dopoledne pouze 2 auta.
Vyrazili jsme po červené turistické trase směr Panský stůl (informace tady). Foto pro vás nemám, stůl byl obsazený turisty, kteří konzumovali svačinu :D Z informační tabulky jsem se dozvěděl, že tento skalní útvar byl uměle vytesán do pískovcového balvanu.
Odsud jsme pokračovali k prameni nazvanému studánka pod Cikánkou. V čase naší návštěvy vypadal pramen ne moc čistě, tak jsme raději nezkoušeli. Pak jsme se na chvíli odpojili od červené a vyšli do kopce ke skále Cikánka. Skála je z jedné strany přístupná i bez horolezeckého vybavení, je z ní krásný výhled do krajiny. Vylézt doporučuji dospělým a starším dětem, pro mladší je to ještě náročné.
U Cikánky děti doplnili síly rychlou svačinkou a vydali jsme se na další pochod. Došli jsme k Panskému rybníku. (vypadá to na nově vyčištěnou, upravenou vodní plochu.) Pro turistu, který chce chvíli odpočinout a rozjímat se zde nachází knihobudka (při naší návstěvě byla plná duchovní literatury).
Pokračovali jsme dále k prameni Voletínská studánka. Je velice vydatný, až se víří písek na dně pramene. Ochutnání vody opět necháváme pro odvážnější a přesunujeme se dále počervené a skrze Oslí chodbu dojdeme ke skalnímu městu Toulovcovy Maštale.
Bylo moc krásné počasí, tak jsme po projítí skalního města dali krátký piknik.
Po doplnění energie jsme se vrátili po červené k rozcestníku a dále pokračovali po žluté. Ještě jsme po cestě zvládli okouknout Městské maštale.
Cesta zpátky k autu byla doprovázena neustálým hučením nejmladšího člena výpravy a dotazem: "Tatínku, kdy už tam budeme?".
Když už jsme byli v Budislavi, chtěl jsem se podívat na Kostel Boží láska, který půdorysem připomíná srdce. Celou naši skoro celodenní akci jsme zakončili v jedné z místních hospůdek, kde jsme si dali na posilněnou výtečný vývar s nudlemi a játrovými knedlíčky. Všichni jsme byli mile překvapeni velikostí porce (hlavně dospívající syn, který to vlastně všechno dojedl :D ).
Kousek od restaurace se nachází nové dětské hřiště, kde jsme také na pár minut pobyli.
Celkem jsme ušli něco málo přes 8 km. Celý výlet jsme absolvovali s 6 letým dítětem cca za 3 hodiny. Trasa není vhodná pro kočárky.
